Dotazovanou problematiku upravuje ustanovení § 48 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, které rozlišuje odmítnutí přijetí nového pacienta do péče a ukončení péče o stávajícího pacienta. K oběma těmto krokům lze využít pouze ty důvody, které zákon v ustanovení § 48 výslovně uvádí.
1. Nejčastěji využívaným důvodem pro odmítnutí nového pacienta je tzv. plná kapacita, tedy situace, kdy by přijetím pacienta bylo překročeno
únosné pracovní zatížení poskytovatele zdravotních služeb. Překročením únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb u tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým. Toto hledisko si poskytovatel určuje a posuzuje vždy sám. Žádný právní předpis nestanoví limity počtu pacientů, jejichž překročení by již znamenalo povinnost odmítnutí nového pacienta či naopak, jejichž nenaplnění by zakládalo povinnost lékaře přijmout každého nového pacienta. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že hledisko únosného pracovního zatížení, podle nějž se lékař rozhoduje o přijetí či nepřijetí nového pacienta do péče, se může v průběhu času měnit.
Dále lze pacienta odmítnout z důvodu, kdy jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení.
Poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost může dále odmítnout pacienta, pokud by vzdálenost
jeho místa pobytu neumožňovala výkon návštěvní služby.
Posledním důvodem odmítnutí je situace, kdy pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; toto právo se nevztahuje na pojištěnce z jiných států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace či ze států, se kterými má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, zahrnující ve věcném rozsahu nároky na zdravotní péči.
Poskytovatel o odmítnutí přijetí do péče má povinnost pacientovi vydat písemnou zprávu, ve které je uveden důvod tohoto odmítnutí. To je samozřejmě možno realizovat v případě, kdy se dotyčný dostaví osobně do ordinace. Může nastat situace, kdy se potenciální pacient objednává telefonicky a o odmítnutí přijetí vyžaduje vyhotovení písemné zprávy, pro kterou si do ordinace přijde, na což má právo.
2. Druhou oblastí je otázka ukončení péče o stávajícího pacienta. Shora zmíněné ustanovení zákona o zdravotních službách stanoví následující možnosti:
a) poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,
b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele,
c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,
d) pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,
e) pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti
souvisí se zdravotním stavem pacienta.
Takovým ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.
Žádný jiný důvod, než jsou tyto shora uvedené, nelze ze strany poskytovatele zdravotních služeb použít. I o ukončení péče je nutno pacientovi vyhotovit písemnou zprávu, ve které jsou skutkově vymezeny důvody tohoto rozhodnutí.
Pro větší právní jistotu doporučujeme pokud možno nashromáždit více podkladů než ukončit poskytování zdravotních služeb pouze na základě jediné situace.
Bohužel samotný fakt, že je pacient např. problémový, agresivní, kverulující apod., a s tím spojená ztráta důvěry mezi pacientem a lékařem
důvodem k ukončení péče není. Česká lékařská komora se dlouhodobě snaží, aby se zákon o zdravotních službách v tomto směru novelizoval a aby byla zakotvena možnost lékaře ukončit péči i z tohoto důvodu, tj. pro ztrátu důvěry, která je ve vztahu lékař vs. pacient velmi důležitá. Tuto možnost mají např. advokáti ve vztahu ke svým klientům.
Před uplatněním ukončení poskytování zdravotních služeb ze strany lékaře je ještě možno dát ke zvážení postup, kdy se lékař svého pacienta dotáže, zda by nechtěl dobrovolně sám změnit poskytovatele zdravotních služeb - například s ohledem na jeho nespokojenost a námitky, vzdálenost ordinace od pacientova bydliště, dlouhé čekací lhůty apod. Je však možné, že tuto variantu pacient odmítne (pacient má zákonem danou svobodnou volbu lékaře).
Tato varianta je však vždy pro obě strany přijatelnější než volit jednostranné ukončení péče ze strany poskytovatele.
Na závěr je na místě upozornit, že jak odmítnutí přijetí do péče, tak ukončení péče o stávajícího pacienta nelze použít, jde-li o pacienta,
kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, dále jde-li o porod nebo jde-li o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem.
Mgr. Theodora Čáslavská, právník-specialista, právní kancelář ČLK
Komentáře vytvořeny pomocí CComment