Jiné

Zdravím Vás, u zajištěné pohledávky lze popírat i její pořadí, tedy to, zda je zajištěná či nikoli a v případě v jaké části je zajištěná či nezajištěná. Nevkonatelné pohledávky mohou popřít insolvenční správce i dlužník, s tím, že ti popírají pravost a výši (promlčení, úhrada, nebo to, že pohledávka věřitele je v nizší výši). Zde (u nevykonatelných pohledávek nejsou ani dlužník ani insolvenční správce v popěrném úkonu omezeni), jen s tím, že v případě incidenčního sporu bude nutné jejich tvrzení doložit i důkazy.
U vykonatelné pohledávky je tomu jinak, tu může popřít pouze insolvenční správce a to jen ze zákonných důvodů, které jsou omezeny a jsou výslovně upraveny v ust, § 199 odst. 2 IZ, tedy pouze pro skutkové okolnosti, které nebyly předmětem původního řízení. Důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. S tím, že rozdíl mezi jinou skutečností a jiným právním posouzením je občas těžké rozpoznat i v praxi, neboť se obě tyto věci prolínají. Pokud je však rozhodnutí soudu na první pohled nesprávné, jde dle mého názoru o skutkovou věc, pokud je však již třeba složitěji argumentovat, jedná se o jiné právní posouzení.
Jen dodávám, že u incidenčního sporu mohou žalobu podat jak věřitel, jehož pohledávka byla popřena, tak i dlužník, který se domáhá určení pravosti popření pohledávky, tedy toho, že pohledávku věřitele popřel po právu. Jen dodávám, že zákonnou lhůtu pro podání žaloby v incidenčním sporu nelze zmeškat. Závěrem dodávám, že dle mého názoru má soudce pravdu, neboť notářský zápis není rozhodnutí jako takové, ale je to pouze zápis, tedy ujednání smluvních stran, že pokud ten kdo měl něco splnit tak neučiní, může na něj druhá strana podat návrh na nařízení exekuce. O rozhodnutí (platební rozkaz, rozsudek, rozhodčí nález) se tedy dle mého názoru skutečně nejedná.