Náhrada škody, odpovědnost za škodu v práci

V dané věci je důležité, zda jste měl řízení vozidla sjednáno jako druh práce v pracovní smlouvě. Je možné sjednat druh práce i tak, že je sjednán druh práce i tak, že z něj vyplývá, že jej nelze vykonávat bez řízení automobilu, i tehdy je pak tedy řízení automobilu výkonem práce, i když to nevyplývá z pracovní smlouvy výslovně.
Budu však dále vycházet ze skutečnosti, že řízení automobilu nebylo Vaším sjednaným druhem práce. Zaměstnavatel má sice na úseku bezpečnosti práce povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, v platném znění: „Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může zaměstnanec přijít do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. “ Daná povinnost se však týká především rizikům vztahujících se k výkonu druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, popř. k dalším skutečnostem dle zvážení zaměstnavatele. Ani z jiných právních předpisů nevyplývá povinnost zaměstnavatele školit zaměstnance, pokud řídí při výkonu práce motorové vozidlo, aniž by to bylo sjednáno jako výkon jejich práce v pracovní smlouvě. Není tedy povinností zaměstnavatele zajistit, aby zaměstnanci měli tzv. referenční zkoušky.
Ohledně převzetí vozidla a jejím nakládáním z Vaší strany je rozhodná praxe u zaměstnavatele. Pro povinnosti náhrady škody z Vaší strany není rozhodné, že např. nedošlo k písemného převzetí vozidla z Vaší strany apod.
Podle § 250 odst. 1 ZP odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Musí se tedy jednat o škodu, která je způsobena zaměstnavateli. Píšete, že vozidlo zaměstnavateli nepatřilo. Je však možné, že skutečný vlastník vozidla po zaměstnavateli chtěl náhradu škody, která mu byla Vaším jednáním způsobena, a Vašemu zaměstnavateli tak vznikla škoda v podobě částky, kterou musel tomuto vlastníkovi jako náhradu škody zaplatit. Toto by Vám však měl zaměstnavatel vysvětlit, resp. sdělit Vám, jakým způsobem mu vznikla škoda, když auto nebylo v jeho vlastnictví. Pokud tedy budete tuto skutečnost rozporovat. Výše škody nemůže přesáhnout 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti (§257 odst. 2 ZP).
Pokud Vás právní zástupkyně zaměstnavatele vyzvala k zaplacení určité částky do určité doby, pak je pro Vás dodržení této lhůty závazné v tom směru, že pro zaměstnavatele se v tento den stává Váš dluh splatný, po jeho uplynutí může požadovat úroky z prodlení, resp. může podat žalobu k soudu na zaplacení dlužné částky.
Já bych Vám doporučila se obrátit na advokáta v místě Vašeho bydliště a s ním danou věc projednat, resp. projednat i s druhou stranou, neboť obecně řečeno po Vás zaměstnavatel může náhradu škody požadovat, je však možné, že mi nejsou známy veškeré relevantní skutečnosti pro posouzení celého případu.