Je-li souhrn zaměstnancových práv na dosaženou mzdu při skončení pracovního poměru nižší než součet jím dosažených stálých mezd, není zaměstnavatel oprávněn takto zjištěný rozdíl zaměstnanci odebrat, neboť stálá mzda představuje nesnižitelnou fixní částku, na kterou má zaměstnanec nárok bez ohledu na to, kolik práce skutečně odvedl. V tomto případě bude tedy zaměstnanec zvýhodněn, neboť prostřednictvím stálé mzdy při uplatnění konta pracovní doby obdrží od zaměstnavatele více, než kolik činí jím dosažená mzda za skutečně odpracovanou dobu.
Jedinou možností, jak zaměstnanci jeho nárok na stálou mzdu snížit, je její poměrné zkrácení o dobu, po kterou zaměstnanec nepracoval, přestože dle rozvrhu práce pracovat měl (§ 121/2 zákoníku práce). Důvody pro zkrácení stálé mzdy tak mohou být například dovolená, nemoc, překážky v práci na straně zaměstnavatele (za které přísluší náhrada mzdy) či překážky v práci na straně zaměstnance.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment