Mám 34 let a bydlím s rodiči v jednom bytě. Nejdříve mě k tomu vedla ekonomická situace, teď tu ale musím bydlet, protože moje máma (67 let, uzdravená onkologická pacientka) potřebuje pomoct s péčí o mého otce s Alzheimerem (78 let, poměrně vysoký a neohrabaný člověk). Někdy je toho na nás hodně a kromě pomoci od státu, bych potřebovala i pomoc od mého jediného bratra, který nám ale vůbec nepomáhá.
Je o rok starší ode mě, má děti, nepříliš dobře placenou práci a jako každý svoje vlastní problémy, ale nevím, proč by pomoc a péče o rodiče měla celým dílem ležet na mě. Kromě práce a starosti o rodiče toho moc nestíhám a ráda bych taky měla nějaký svůj život a rozvinula aspoň trochu více i můj profesní život, abych se z toho všeho mohla nějak vyhrabat, dokud to jde. V této situaci se to ale nedá, i když jsem to už zkoušela. Bratr bydlí v jiném městě, které je ale vzdálené jen hodinu a půl od nás, takže to není tak daleko. Moje máma by si taky potřebovala někdy odpočinout. Můj dotaz tedy zní. Existuje nějaká právní páka na mého bratra, aby také pomáhal svým rodičům? Obviňuje mě, že jsem v mamahotelu a doporučuje mi, abych od rodičů odešla, ale to přeci nemůžu, když vidím, že moje máma fyzicky a psychicky na tátu nestačí. Finančně se taky na domácnosti podílím a snažím se udržovat byt v dobrém stavu, ale bohužel nemám dost peněz, abych tátovi zaplatila Alzheimer Home nebo podobnou instituci. Můj táta vlastně nebyl moc dobrý táta, ale když není jiné řešení, musím se o něj postarat. Péče o něj teď vyžaduje už celodenní pozornost. V noci málo spí a chodí (belhá se) po bytě, takže ani tehdy nemáme klid. Potřebuje pomoct se vším. Jídlo, ani pití, si sám neudělá, sám se neumí už ani osprchovat, má zavedenou cévku a musí nosit plíny, protože ne vždy stihne dojít na záchod. Je spíš depresivní a negativistický, takže dobrou energii od něj taky moc neobdržíme. Prosím vás tedy o radu, jestli existuje něco, co by mohlo mého bratra donutit nám pomoct. Veškeré mé osobní prosby nezafungovaly. K tomuto zoufalému kroku mě dohnalo i to, protože jsem se v práci nakazila koronavirem a nakazila jsem bohužel i rodiče. Teď tu s tím bojujeme, zatím žijeme. Můj bratr nám ani v této chvíli nepřišel na pomoc, mohl by nám nakoupit nebo nám vynést koš nebo se nás alespoň zeptat, jestli s něčím potřebujeme na dálku pomoct, když jsme v té karanténě, ale ani to neudělal. Naštěstí nám takto pomáhá můj bratranec, ale mrzí mě, že to není můj bratr. Když potřebuje pohlídat děti nebo s něčím pomoct, tak se chová ukázkově a je s ním sranda, ale jakmile něco od něj potřebuju já, tak nemá čas, má brigádu nebo nemá na naftu. Děkuju předem za radu. Helena.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment