Společné jmění manželů, SJM a rozvod, vypořádání majetku

Na radu, že nejdříve musím vyslovit nesouhlas s těmito úkony a to ve lhůtě nejdéle jednoho roku od doby, kdy jsem se o skutečnosti dověděla, jsem dne 29. srpna 2016 zaslala manželovi dopis na doručenku a vyslovila tak nesouhlas s jeho úkony. Pro úplnost Vám kopii předmětného dopisu přikládám. Manžel tento dopis s doručenkou hned následující den převzal, ovšem situaci ignoroval, k 1. listopadu 2016 se během mé dovolené odstěhoval, následně požádal o rozvod, o čemž jsem se dověděla v lednu 2017, ke dni 18. října 2017 jsme rozvedeni a rozsudek nabude právní moci tuto sobotu, tedy dne 25. listopadu 2017. Ráda bych se nyní zeptala:
1.   zda předmětné vyslovení nesouhlasu s manželovým počínáním je postačující pro vypořádávání SJM, jenž v brzké době nastane.
2.   vzhledem k tomu, že je velice pravděpodobné, že případy které se mi podařilo zjistit nejsou ojedinělé a že k takovému odklánění docházelo mnohokráte a po dlouhou dobu, chtěla bych se zeptat, zda existuje ještě nějaká možnost požádat soud o dohledání dalších možných případů, či zda zánikem manželství zanikla také možnost se o takových případech dovědět.
3.   jak z dopisu, který jsem manželovi zaslala vyplývá, zjistila jsem rovněž pro mne velmi bolestivou skutečnost, že třetí osobou, která manželovi s jeho protiprávním vyváděním majetku mimo SJM pomáhala je mladší z našich dcer. Samozřejmě, že tuto situaci vnímám jako velkou zradu a je pro mne velice zraňující a bolestivá, zejména když jsem se po celou dobu našeho soužití snažila, aby všichni v rodině měli co potřebují a nic jim nechybělo k pohodlnému životu.
Zde bych chtěla uvést, že jsme v lednu 1999 zakoupili s manželem na úvěr, bytovou jednotku 1:1 v Praze-Holešovicích, aby mladší dcera měla během studií, kde bydlet.
Zdálo se, že jsme fungující rodina a já jsem neměla důvod mít v té době nějaké pochybnosti, že by se situace měla měnit a tak existovaly i úvahy, že pokud ani jeden z nás nepřijde o zaměstnání a tím se nám podaří hypoteční úvěr bez problému splatit a nebudeme-li potřebovat peníze k našemu dalšímu životu, nemuseli bychom předmětný byt v Praze prodávat, mohli bychom jej nakonec mladší dceři ponechat, za podmínky, že by musela svou starší sestru, žijící ve Francii, polovinou hodnoty bytu vyplatit. Podotýkám, že v roce 1999 nemohl nikdo z nás vědět, co nastane, zda vůbec budeme ještě naživu, jednalo se tedy pouze o úvahy co by mohlo být, kdyby. Samozřejmě písemně se nikdo k ničemu zavazovat nemohl a nestanovovaly se tedy písemně ani žádné podmínky. Měli jsme štěstí, o zaměstnání nikdo z nás nepřišel a tak se nám v únoru 2009 podařilo úvěr splatit a v říjnu 2009 jsem odcházela do důchodu, aniž by naše rodina měla jakýchkoli finančních závazků, i když příjem rodiny mým odchodem do důchodu značně poklesl. Po splacení hypotečního úvěru na mě manžel začal naléhat, že byt v Praze bychom měli přepsat na mladší dceru, s čímž jsem nesouhlasila, neboť mladší dcera zatím neměla potřebné finance na vyplacení své sestry a nechtěla jsem pro případ, že by se s námi něco stalo mít tuto záležitost nekontrolovaně nedořešenou. Namítala jsem, že dokud je předmětný byt náš, mají na něj obě naše děti v případném pozůstalostním řízení stejné právní nároky. Nicméně manžel na mne neustále naléhal, že můžeme tedy na mladší dceru přepsat alespoň polovinu bytu a druhou polovinu bytu si ponechat ve SJM, pro případ, že by mladší dcera nemohla starší dceru vyplatit. O tom, že manžel vyvádí majetek ze SJM s úmyslem mne opustit, a že i byt v Praze potřeboval tedy dostat rovněž mimo SJM jsem neměla tušení, a tak po dvouletém přesvědčování jsem v listopadu 2011 podlehla a přistoupila jsem k podpisu Darovací smlouvy na polovinu předmětné bytové jednotky mladší dceři a od té doby zůstává ve SJM již jen druhá polovina této nemovitosti. Dnes (08.01.2018) již vím, že manžel měl v úmyslu vyvést ze SJM a převést na dceru tuto bytovou jednotku celou, avšak poté, co jsem v roce 2015 zjistila, že tak činí i s financemi, jsem k dalšímu převodu i přes velký nátlak ze strany manžela a dcery odmítla přistoupit. Nynější hodnota celého bytu činí zhruba 1,9 milionu korun. Dlužno říci, že dcera si vlastní pílí pořídila ve stejném domě, kde je předmětná bytová jednotka ještě další byt 1:3 a ten, který má k dnešnímu dni s námi napůl pronajímá od dubna 2013 za cca 10.000 Kč měsíčně, přičemž si celý výnos s pronájmu ponechává, možná se dělí s manželem, to nevím, neb nereaguje ani na mou žádost, že je povinna o hospodaření s nemovitostí ostatní spoluvlastníky informovat. Manžel během rozvodového řízení uvedl, že v manželském svazku trpěl nejméně posledních 20 let, ovšem skutečnost, že vystoupit z něj mu bránilo vědomí, že opuštěním manželky by byl nucen opustil polovinu majetku zamlčel. Chtěla bych se touto cestou zeptat, zda by bylo možné žádat soud o zrušení tohoto darování, z důvodu, že můj podpis na Darovací smlouvě byl v podstatě získán lstí, kdy manžel mi zapřel, že ke mně cítí silnou nenávist, či zda by bylo možné žádat po dceři vrácení mé části daru, neb její chování vůči mně je zjevně v rozporu s dobrými mravy - za to, že jsem v roce 2015 odmítla přistoupit k převodu další části této nemovitosti projevuje vůči mně nenávist opravdu silnou a o jejím vztahu ke mně vypovídala i u soudu, takže o tom existuje úřední záznam. Děkuji za odpověď, Blažena.