Soud stanovil způsob přebírání dětí tak, že otec je "oprávněn" (pozn. : nikoliv povinen) si děti vyzvednout každý lichý pátek v 19.00 a vrátit je v neděli v 18.00. Bez dalších možností - otec si přál vše takto pevně stanovit, protože měl za to, že by matka dělala při "dohodě" potíže (bylo to v době, kdy bydliště otce bylo ve vsi u Prachatic a bydliště matky v Prachaticích).
Dětem je 11 a 13 let. Výživné otec platí řádně 4.000 Kč a 5.000 Kč a bylo stanoveno před 3 lety. V roce 2016 se matka přestěhovala do Prahy 10, bydliště otce zůstává. Nálada mezi oběma rodiči je dlouhodobě na bodu mrazu, i když si nijak vyloženě neškodí. Když chtějí děti zůstat déle na prázdniny u babičky (otec žije v domě s jeho rodiči a děti tam jezdí na prázdniny za vrstevníky ze vsi), matka s tím nikdy neměla problém. Ze strany otce panuje čas od času nátlak, aby matka děti posílala autobusem, což znamená ztrátu jejího osobního času (který jí už nikdy nikdo nevrátí) dopravit děti na Černý Most MHD (60 min. tam a zpět domů též a to jak v pátek, tak v neděli při vyzvednutí) a říká, že je to v zájmu dětí a že jízda po dálnici autem s ním je pro děti nebezpečná atd. Dále již několikrát napsal email/SMS matce o tom, že požádá soud o nižší výživné - i když k tomu nemá žádný důvod. Děti rostou, mají koníčky, náklady na výchovu a vývoj se naopak zvyšují a navíc i z hlediska tabulek náleží objektivně výživné vyšší. Otázkou je, jak se bránit proti podobnému nátlaku? Má matka povinnost posílat děti autobusem dle přání otce či nikoliv? Kdyby otec podal skutečně návrh na snížení výživného, jaký doporučujete ideální postup ze strany matky (pouze se zúčastnit jednání u soudu nebo nějak podat naopak návrh na zvýšení nebo jiná reakce)? Doporučili byste nezávisle na situaci matce, aby požádala o zvýšení výživného (špatně řečeno jako prevenci před rozhodnutím otce podat opačný návrh)? Děkuji, Jaromír.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment