Výživné, alimenty - zvýšení, snížení, neplacení

Vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí upravuje zákon o rodině a nový občanský zákoník platný od 1. 1. 2014. Ohledně vyživovací povinnosti děti vůči rodičům platí, že děti, které jsou schopny se samy živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu (§ 87 zákona o rodině a § 915, odst. 2 nového občanského zákoníku). Každé dítě pak plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, který odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.
Děti jsou tedy povinny rodičům zajistit slušnou výživu, což ale neznamená, že rodiče mají právo na stejnou životní úroveň jako mají jejich děti. Ustanovení o právu na stejnou životní úroveň platí pro vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, nikoliv naopak.
Je také zapotřebí zdůraznit, že vyživovací povinnost má v první řadě otcova manželka, a to i bývalá (vyživovací povinnost mají k sobě i manželé po rozvodu), vyživovací povinnost dětí nastupuje až v druhé řadě. Výživné také nelze podle zákona o rodině přiznat, jestliže by jeho přiznání bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud by se otec o své děti v době, kdy tak měl činit, nestaral, nebo by se o ně dlouhodobě nezajímal, mohly by děti namítat, že požadované výživné je v rozporu s dobrými mravy.
Jestliže se otec dětí domnívá, že má na výživné od dětí právo, doporučuji v první řadě pokusit se s dětmi na určité finanční částce dohodnout. Jestliže dohoda nebude možná, bude muset otec svůj nárok na výživné uplatňovat u soudu.