Právní slovník

Osoba, které je poskytována (nebo je jednorázově poskytnuta) sociální služba, je označována jako uživatel sociální služby. Uživatelem služeb mohou být pouze osoby, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci nebo jsou ohrožené sociálním vyloučením a jsou oprávněny tyto služby využívat. Oprávněnými osobami jsou při splnění podmínek zákona o sociálních službách občané ČR, občané členského státu EU pobývající v ČR déle než tři měsíce, osoby s trvalým pobytem, osoby, jimž byla udělena mezinárodní ochrana („azyl“), rodinní příslušníci těchto osob apod. Všechny skupiny osob, které jsou oprávněné využívat sociální služby, vymezuje zákon o sociálních službách. Mezi oprávněné osoby podle tohoto zákona patří také někteří cizinci, kteří nejsou občany EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo Švýcarska, pokud legálně pobývají v České republice. Oprávnění využívat všechny druhy sociálních služeb nemají všichni tito cizinci, toto oprávnění má ale podstatná většina z nich. Cizincům z jiných než uvedených zemí, kteří legálně pobývají na území ČR, a nejsou přitom oprávněni využívat všechny druhy sociálních služeb, mohou být při splnění podmínek zákona poskytovány tyto sociální služby:

• azylové domy,
• kontaktní centra,
• krizová pomoc,
• intervenční centra,
• nízkoprahová denní centra,
• nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,
• noclehárny
• a terénní programy.

Osobám, které jsou oběťmi trestných činů obchodování s lidmi a zavlečení, mohou být poskytovány sociální služby sociální poradenství, azylové domy, krizová pomoc a terénní programy. Uživatelům sociálních služeb mohou být sociální služby poskytovány v zařízení sociálních služeb buď ambulantně, nebo jako pobytová sociální služba. Uživatelům ale mohou být sociální služby poskytovány také terénní formou v jejich domácnosti nebo v jakémkoli jiném prostředí, kde uživatel žije nebo se běžně pohybuje (viz heslo přirozené sociální prostředí). Některé druhy sociálních služeb (většina služeb sociální péče) mohou být poskytovány až po sjednání písemné smlouvy o poskytnutí sociální služby mezi jejím uživatelem a jejím poskytovatelem. Část sociálních služeb (sociální poradenství, většina služeb sociální prevence) může být poskytována i bez formalizace vzájemného kontaktu (pro uzavření smlouvy postačuje i ústní dohoda obou stran), v případě potřeby i anonymně (např. telefonická krizová pomoc). Bezplatně jsou uživatelům poskytovány sociální poradenství a z velké části také služby sociální prevence. Za úhradu jsou uživatelům poskytovány služby sociální péče. Maximální výše úhrad za tyto sociální služby je regulována vyhláškou.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)