Vámi zmiňovaný nález Ústavního soudu stanovil, že ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb. , o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. června 2012, bylo v rozsahu, v němž ukládalo povinnosti nezletilým poplatníkům, v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Ústavní soud mj. v tomto nálezu uvedl: Ústavní soud dospěl k závěru, že právní úprava, která zatěžuje nezletilé poplatkovou povinností bez ohledu na to, zda mají prostředky k jejímu splnění (nebo alespoň možnost si takové prostředky obstarat), zatěžuje je bez ohledu na možnost ovlivnit uložení platební povinnosti (např. zdržením se zpoplatňované činnosti) či se jí alespoň zprostit, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod (absence zvláštní ochrany dětí a mladistvých).
Nelze ovšem souhlasit s někdy vyslovovanými obavami vyjádřenými v odborné literatuře, že prohlášení neústavnosti napadeného ustanovení bude mít za následek, že nezletilí nebudou mít povinnost platit žádné daně a poplatky, což by vytvářelo cestu k obcházení daňových povinností. Zákonodárce má nepochybně pravomoc rozhodnout, že poplatníky určité daně nebo poplatku budou i nezletilí. Rozhodne-li se tak ovšem učinit bez ohledu na to, zda má nezletilý vůbec nějaký zdanitelný majetek nebo příjem, či zda má možnost vyhnout se zpoplatňovanému jednání (nemá-li na ně odpovídající prostředky), pak zákonodárce musí již v rovině nalézacího řízení zohlednit, že může docházet k případům nadměrné tvrdosti a přijmout odpovídající řešení. Měl by také zvažovat, zda je poplatek ukládán za protiplnění ze strany státu či obce, kterého se nezletilému poplatníkovi vskutku dostává. V případě poplatku za provoz systému likvidace komunálního odpadu je však (zejména v případě malých dětí) výlučným producentem odpadu ten rodič, který pečuje o výživu dítěte faktickým plněním, při kterém odpad vzniká. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti totiž zahrnuje veškerou běžně potřebnou péči o dítě, tedy v tomto případě nejen zajištění dodávek potřebných věcí do domácnosti, ve které dítě žije, ale i likvidaci následně vzniklých odpadů.
Bylo by racionální zvažovat, zda neuložit poplatkovou povinnost namísto dítěte přímo rodiči, který požívá výhod systému likvidace komunálního odpadu.
S ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou orgány veřejné moci povinny promítnout důsledky shledané protiústavnosti do své rozhodovací praxe, tedy při řešení konkrétních případů zohlednit výše uvedené důvody a neaplikovat § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb. , o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. června 2012, v rozsahu, v němž ukládal povinnosti nezletilým poplatníkům.
Aktuálně účinné znění zákona o místních poplatcích předvídá v ust. 12: Vznikne-li nedoplatek na poplatku poplatníkovi, který je ke dni splatnosti nezletilý a nenabyl plné svéprávnosti, přechází poplatková povinnost tohoto poplatníka na zákonného zástupce; zákonný zástupce má stejné procesní postavení jako poplatník.
► Stránka obsahuje odpověď na tato témata:
- Placení za popelnice, odpad nezletilými osobami, dětmi - rozsudek Ústavního soudu ČR s ohledem na Listinu práv a svobod
- Musí děti platit za odpad popelnice, komunální odpad, svoz TKO? - rozhodnutí Ústavního soudu ČR
- Platba za popelnice dětmi, Listina základních práv a svobod
- Placení svozu TKO, popelnic dítětem, nezletilou osobou - nález Ústavního soudu ČR
Komentáře vytvořeny pomocí CComment