Manžel mi už šest let (2017-2023) občas pohrozí rozvodem. Vždycky z toho ale nakonec couvl, protože nechtěl přijít o každodenní kontakt s dětmi. Já jsem se za ním přistěhovala a v případě rozvodu bych se chtěla vracet ke své rodině. Nemám peníze na to, abych si zaplatila bydlení v jeho městě. Kvůli tomu s ním také zůstávám, abych dětem neměnila prostředí, kamarády, školy, kroužky.
Teď už ale nejsem na mateřské, děti jsou větší a manžel přišel s myšlenkou střídavky. A jelikož nemáme dva byty, do kterých by se vešly naše 4 děti (12, 10, 8, 6 let), vymyslel střídání v jednom bytě, s tím, že když nebudeme zrovna s dětmi, budeme bydlet každý u svých rodičů. To řešení se mi moc nelíbí, ale respektuji, že je to vůči dětem nejšetrnější. Jenže se nabízí otázka, jak to právně ošetřit? Byt, ve kterém bydlíme, patří manželovým rodičům a navíc je jen družstevní. Manželovi rodiče naopak bydlí v bytě, který patří manželovi (a kdybych se chtěla hádat, asi bych podíl taky vysoudila, nabyl ho až po svatbě, pokud ale nevymyslí nějaký "podraz", o byt se nepřihlásím). Lze vůbec nějak právně ošetřit, aby střídavka mohla probíhat v družstevním bytě jeho rodičů? Respektive, co kdyby se jeho rodičům něco stalo a byt šel do dědictví? Lze nějak zabránit tomu, aby si třeba ode mě neřekli jednoho dne o nepřiměřený nájem, který nezvládnu uhradit? Lze nějak ošetřit, aby tam manžel v "mých" dnech opravdu nebyl? Aby si vystěhoval své věci a byt mi předával přiměřeně uklizený. On je manžel ten typ člověka, kterému je líto cokoli vyhodit, všechno se mu ještě může hodit a navíc se ty jeho věci všude povalují. Nechci trávit půlku života bydlením ve "skladišti", ani v tom nechci vychovávat naše děti a ani nechci sklouznout k tomu, že mu budu dělat něco jako "paní na úklid". Přihlédne soud k tomu, že kvůli tomu, abych mu umožnila tu střídavku v jeho městě, tak budu ve zbylých dnech dojíždět hodinu a půl do práce a stejnou dobu zpět a taky ty cesty budou něco stát? Manžel vydělává asi dvojnásobek mého platu (byla jsem deset let na mateřské a teď pracuji teprve druhým rokem). Svým způsobem by pro mě bylo snadnější, kdybych prosadila mou výhradní péči s rozšířeným stykem otce. Já bych se s dětmi přestěhovala ze zaskládaného bytu v jeho městě do velkého domu ke své rodině, našla bych si práci v místě bydliště a s dětmi by mi pomohli rodiče, kteří jsou již v důchodě. Na druhou stranu nechci být sobecká, manžel má k dětem pěkný vztah (i když polovinu z nich nechtěl), děti jsou v jeho městě zvyklé. Nerada bych ale, aby se mi to vymstilo. Co když třeba manžel nepřistoupí na to, aby si taky vystěhoval své věci? Já bych mu v tu chvíli asi nepodepsala dohodu o střídavé péči. Měl by šanci to prosadit i tak? Může mi soud nařídit, abych bydlela polovinu času v tom jeho zaneřáděném bytě? Mohla bych se v tu chvíli začít bránit i tak, že bych si vzpomenula, že byt, ve kterém jsme bydleli původně a nyní v něm bydlí jeho rodiče, nabyl manžel až po svatbě? Jak by se k tomu přihlíželo, když šlo původně o obecní byt v němž bydlel jeho dědeček, po smrti dědy byt užíval manžel (to už jsme tam bydleli spolu). Následně z nájemníků vzniklo družstvo (to bylo ještě před svatbou). A na závěr se z družstva byty převedli do osobního vlastnictví (to už bylo po svatbě). Žádnou velkou rekonstrukci jsme v bytě neprovedli. Na druhou stranu, ty ceny byly tehdy spíše symbolické, dnes (27.04.2023) by byt měl několikanásobně vyšší hodnotu. Do konfliktu ohledně bytu bych šla velmi nerada, situace by musela být opravdu velmi vážná.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment