Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Nízkoprahová denní centra patří mezi služby sociální prevence. Jsou určena osobám v nepříznivé sociální situaci související s bydlením (ztráta bydlení, nevyhovující bydlení apod.). Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
• poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantně, případně také terénní formou. Jde o nízkoprahovou
službu. Poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění jsou u této služby poskytovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce
k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Pro účely státní sociální podpory (viz též dávky státní sociální podpory) se nezaopatřeným dítětem rozumí dítě do skončení povinné školní docházky. Po skončení povinné školní docházky se za neopatřené považuje dítě nejdéle do 26. roku věku, a to v těchto případech:

• soustavně studuje na střední nebo vysoké škole (připravuje se na budoucí povolání – viz soustavná příprava dítěte na budoucí povolání
  – státní sociální podpora),
• pro nemoc nebo úraz nemůže studovat (připravovat se na budoucí povolání), ani vykonávat výdělečnou činnost,
• pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost,
• je mladší 18 let, a přitom je vedeno v evidenci krajské pobočky Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu
  v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Nezaopatřeným dítětem však není dítě, které pobírá invalidní důchod z důchodového pojištění pro invaliditu třetího stupně.

►(zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)

V důchodovém pojištění se považuje za nezaopatřené každé dítě do skončení povinné školní docházky. Po skončení povinné školní docházky se za nezaopatřené dítě považuje osoba nejvýše do věku 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání či vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost.

Za nezaměstnanou osobu je považována osoba, která ztratila zaměstnání, aktivně hledá zaměstnání a je připravena k nástupu do zaměstnání. Nezaměstnaná osoba zařazená do evidence uchazečů o zaměstnání vedené Úřadem práce ČR je registrovaným uchazečem o zaměstnání a v případě splnění zákonem stanovených podmínek má nárok na podporu v nezaměstnanosti.

►(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Označení nepříznivá sociální situace zahrnuje různé životní situace, ve kterých je osoba ohrožena sociálním vyloučením (tj. může být ohrožena nebo narušena schopnost osoby uspokojovat základní potřeby, žít ve svém běžném prostředí způsobem, který je ve společnosti považován za obvyklý apod.) a nemůže nebo má oslabenou schopnost (např. z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby atd.) tuto situaci sama nějakým způsobem řešit. Nepříznivé sociální situace jsou velmi různorodé a týkají se odlišných oblastí, jako např. zdravotní stav, finanční nouze, pracovní či jiné návyky, ztráta bydlení nebo nevyhovující bydlení, ohrožení různými nežádoucími společenskými jevy apod. K předcházení vzniku nepříznivých sociálních situací a při jejich řešení může osoba využít sociální služby. Existence více různých druhů sociálních služeb a možnost poskytování některých služeb více různými formami umožňují osobě vyhledat a zvolit formu podpory nebo pomoci, která

• nejlépe odpovídá charakteru konkrétní nepříznivé sociální situace,
• vyhovuje individuálním potřebám osoby v této situaci
• a může této osobě při řešení její konkrétní životní situace nejlépe pomoci.

Výraznou oporu mohou osobám v nepříznivé sociální situaci poskytovat také rodiny ohrožených osob, jejich přátelé, osoby žijící v jejich sousedství nebo jiné blízké osoby žijící v jejich přirozeném sociálním prostředí či asistent sociální péče. Platná právní úprava kromě podmínek pro poskytování sociálních služeb vytváří a částečně reguluje i základní podmínky pro poskytování a rozvoj neformální péče.

U zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce vzniká povinná účast na nemocenském pojištění, pokud v kalendářním měsíci, v němž dohoda o provedení práce trvá, dosáhl započitatelného příjmu v částce vyšší než 10.000 Kč. Musí být také splněna podmínka výkonu práce na území České republiky, resp. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky.

Systém nemocenského pojištění finančně zabezpečuje výdělečně činné osoby při krátkodobé ztrátě příjmu z důvodu nemoci, úrazu nebo nařízené karantény, vzniku potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, v těhotenství, mateřství a při převzetí dítěte do péče. Účast na nemocenském pojištění vzniká u zaměstnanců ze zákona a je povinná. Osoby samostatně výdělečně činné mohou být účastny nemocenského pojištění („platit si ho“) dobrovolně. Z nemocenského pojištění je poskytováno šest peněžitých  dávky, a to nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné, vyrovnávací příspěvek  v těhotenství a mateřství a dávka otcovské poporodní péče.   Nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Pojistné na nemocenské pojištění upravuje zákon č. 589/1992 Sb. , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Nemocenské je poskytováno pojištěnci, který byl uznán ošetřujícím lékařem dočasně práceneschopným nebo mu byla nařízena karanténa. Podmínkou nároku na nemocenské u osob samostatně výdělečně činných je také účast na pojištění alespoň tři měsíce před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Účast na nemocenském pojištění je pro osoby samostatně výdělečně činné dobrovolná. Nárok na nemocenské vzniká od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti a trvá do jejího ukončení, maximálně však 380 kalendářních dnů (pokud není podpůrčí doba prodloužena). Po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti je zaměstnanec zabezpečen náhradou mzdy, kterou poskytuje zaměstnavatel. I když zaměstnanec ukončil zaměstnání nebo osobě samostatně výdělečně činné zanikla účast na pojištění, náleží jim nemocenské i po dobu, po kterou pracovní neschopnost přesáhla dobu zaměstnání (účasti na pojištění). Nárok na nemocenské
je i tehdy, pokud ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti dojde v tzv. ochranné lhůtě. Nárok na nemocenské nemá ten, kdo si pracovní neschopnost přivodil úmyslně. Výše nemocenského za kalendářní den činí po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény 60 % denního vyměřovacího  základu.

Ten, kdo trpí nemocí z povolání, je zvláštním způsobem chráněn při stanovení nároku na invalidní důchod. Nemoc z povolání je nemoc způsobená škodlivými vlivy spojenými s povoláním a výslovně uvedená v seznamu nemocí z povolání. Podmínkou uznání nemoci za nemoc z povolání je to, že příslušný orgán sociálního zabezpečení ji uzná jako nemoc z povolání. Pokud dojde v důsledku nemoci z povolání ke vzniku invalidity, neplatí jinak uplatňovaná podmínka, že nárok na invalidní důchod vznikne pouze, pokud pojištěnec splnil potřebnou dobu pojištění.

Nelegální prací se rozumí výkon závislé práce (tj. práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně) mimo pracovněprávní vztah, dále výkon práce cizince v rozporu s povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, příp. v rozporu se zaměstnaneckou nebo modrou kartou, a také výkon práce bez platného povolení k pobytu. Nelegální práce je pokutovaná.

►(zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)