Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Nelegální prací se rozumí výkon závislé práce (tj. práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně) mimo pracovněprávní vztah, dále výkon práce cizince v rozporu s povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, příp. v rozporu se zaměstnaneckou nebo modrou kartou, a také výkon práce bez platného povolení k pobytu. Nelegální práce je pokutovaná.

►(zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Nekolidující zaměstnání je výkon činnosti uchazeče o zaměstnání na základě pracovního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, který nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, jestliže měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Uchazeči o zaměstnání není po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání podpora v nezaměstnanosti poskytována, její vyplácení je po tuto dobu pozastaveno.

► (zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Neformální péče je označení pro poskytování péče nebo jiné pomoci a podpory, kterou osoba blízká nebo asistent sociální péče poskytuje osobě závislé na péči jiné fyzické osoby. Pojem neformální péče tak odkazuje pouze na péči o osobu závislou na péči, nikoliv na všechny formy podpory a pomoci, které mohou být poskytnuty osobám v nepříznivé sociální situaci nebo osobám ohroženým nepříznivou sociální situací či sociálním vyloučením.Při neformální péči je podpora a pomoc poskytována osobám, na jejichž situaci a potřeby se zaměřují služby sociální péče, tj. skupina sociálních služeb, která je poskytována osobám závislým na péči, jež nemají nebo mají jen omezenou schopnost řešit svoji nepříznivou sociální situaci související především s věkem nebo nepříznivým zdravotním stavem. Kromě podobného okruhu osob, kterým je určena, mohou být u neformální péče a služeb sociální péče podobné také některé jejich cíle, obsahové zaměření, činnosti apod. Na rozdíl od služeb sociální péče je ale podpora a pomoc zcela nebo z větší části poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče. Sociální služby buď nejsou využívány vůbec, jejich využívání neformální péči pouze doplňuje, pomáhá při řešení některých specifických situací (např. přechodné využívání sociální služby v době, kdy osoba blízká nemůže poskytovat péči osobě závislé na péči) apod. Možnosti poskytování péče, podpory a pomoci osobám závislým na péči tak určují faktory, které patří do dvou velmi odlišných skupin: dostupnost a kvalita služeb sociální péče na jedné straně a podmínky pro poskytování neformální péče, možnosti a míra jejího využívání, spokojenost s poskytovanou péčí atd. na straně druhé. V některých případech je poskytování neformální péče blízkými osobami účinnější a účelnější než využití sociální služby. Také jsou při něm využity zdroje, jež jsou osobě dostupné v jejím přirozeném sociálním prostředí. Na druhou stranu sociální služby výrazně rozšiřují možnosti podpory a pomoci, které lze zajistit prostřednictvím neformální péče (ochrana před dalšími nepříznivými situacemi nebo podpora a pomoc při jejich řešení, podpora činnosti pečovatelů apod. – více viz služby sociální péče) a především nabízejí podporu a pomoc v případech, kdy osoba závislá na péči nemá možnost získání potřebné podpory a pomoci ve svém okolí, poskytování péče překračuje možnosti a schopnosti osoby blízké apod. Pokud byl osobě závislé na péči přiznán příspěvek na péči, může tato osoba tuto dávku nebo její část využít podle svých vlastních preferencí jak k nákupu odpovídajících sociálních služeb, tak k uhrazení péče, kterou jí poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče. V zákonem vymezených případech může být příjemcem příspěvku na péči namísto osoby závislé na péči také osoba blízká (pokud je zákonným zástupcem nebo opatrovníkem osoby závislé na péči, pokud jí byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo pokud byla osoba blízká krajskou pobočkou Úřadu práce ČR ustanovena zvláštním příjemcem příspěvku na péči). Platná právní úprava vytváří a částečně reguluje pouze základní podmínky pro poskytování a rozvoj neformální péče na rozdíl od oblasti sociálních služeb, jejichž poskytování se řídí rozsáhlejší právní úpravou.

Den nástupu na peněžitou pomoc v mateřství si těhotná pojištěnka sama určuje, a to v období od počátku 8. týdne do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Pokud pojištěnka tento den v tomto období neurčí, nastává nástup na peněžitou pomoc v mateřství počátkem 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Pokud dojde k porodu dříve, tj. před počátkem 8. týdne před očekávaným dnem porodu, nastává nástup na peněžitou pomoc v mateřství dnem porodu. U pojištěnce, který převzal dítě do péče, nastává nástup na peněžitou pomoc v mateřství dnem převzetí dítěte do péče.

Nárok na důchod a nárok na výplatu důchodu jsou dva odlišné nároky. Může nastat situace, kdy někdo má nárok na důchod, avšak nemá nárok na výplatu důchodu. Pokud někdo nepodá žádost o důchod v době, kdy již má nárok na důchod, a později se rozhodne, že by chtěl důchod vyplatit zpětně, má nárok na přiznání výplaty důchodu pouze pět let nazpět. V jiné situaci někdo splňuje podmínky pro výplatu více druhů důchodu, dochází k souběhu nároků na důchody. Pokud však někdo současně splňuje podmínky pro výplatu invalidního a starobního důchodu či splňuje podmínky pro výplatu více důchodů stejného druhu, bude mu vyplácen vždy jen jeden z těchto důchodů – ten, který je v konkrétním případě nejvyšší. Nárok na výplatu důchodu může být „přerušen“ také v situaci, kdy v období pobírání starobního předčasného důchodu někdo začne konat výdělečnou činnost, která zakládá účast na důchodovém pojištění. Složitější pravidla platí při souběhu nároku na přímý a pozůstalostní důchod, resp. na tři nebo čtyři důchody.

Nárok na výplatu dávek nemocenského pojištění vzniká, jestliže jsou splněny podmínky pro vznik nároku na konkrétní dávku, podmínky pro výplatu této dávky a pokud je nárok na výplatu uplatněn. Nárok na poskytování dávky zaniká uplynutím tří let od vzniku nároku na výplatu dávky za jednotlivý den. Pojištěnec se může na základě písemného prohlášení vzdát nároku na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného. Pojištěnka, která porodila dítě, se však může vzdát nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství nejdříve po uplynutí 14 týdnů podpůrčí doby, ne však dříve, než uplyne šest týdnů ode dne porodu. Po vzdání se nároku na výplatu již nelze výplatu dávky obnovit.

Pokud někomu vznikne nárok na důchod, nedochází automaticky k přiznání důchodu, ale je třeba podat žádost o důchod na kontaktním pracovišti Územní správy soviálního zabezpečení. Nárok na důchod vzniká splněním podmínek, které se liší u jednotlivých druhů důchodu. U starobního důchodu je třeba splnit podmínku potřebné doby pojištění a dosáhnout důchodového věku. Nárok na předčasný starobní důchod vzniká při splnění podmínky potřebné doby pojištění nejvýše tři roky před dosažením důchodového věku, jestliže důchodový věk činí více než 63 let a žadatel dosáhl věku aspoň 60 let. Nárok na invalidní důchod vzniká při splnění podmínky potřebné doby pojištění, pokud byla uznána invalidita pojištěnce. Nároky pozůstalých na vdovské/vdovecké a sirotčí důchody vzniknou pod podmínkou, že zesnulému v době smrti náležel starobní důchod či invalidní důchod nebo že by zesnulý splňoval podmínku potřebné doby pojištění pro přiznání invalidního důchodu či podmínky pro přiznání starobního důchodu. Nárok na důchod zaniká v různých situacích specifických pro jednotlivé druhy důchodů. Pokud
jde o invalidní důchod, zlepšení zdravotního stavu může vést k zániku invalidity či snížení stupně invalidity. Ve věku 65 let nárok na invalidní důchod zaniká a dochází k přeměně na starobní důchod. Pokud nejsou splněny zvláštní podmínky pro další výplatu vdovského důchodu a vdoveckého důchodu, nárok na tyto důchody zaniká po jednom roce. Jiným zvláštním způsobem jsou stanoveny i podmínky pro zánik nároku u sirotčího důchodu.

Proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění může každý podat námitku do 30 dnů ode dne, kdy mu rozhodnutí bylo oznámeno. Námitky se podávají u orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal, tj. u České správy sociálního zabezpečení. V námitce uvede osoba, která námitku činí, tento orgán a důvod, proč považuje rozhodnutí za nesprávné. Námitka musí obsahovat číslo jednací a datum vydání rozhodnutí, proti kterému je podána. Dále musí obsahovat jméno, příjmení, datum narození, doručovací adresu a podpis osoby, která námitku činí. Pokud námitka neobsahuje tyto náležitosti, je zamítnuta. S případnou námitkou je vždy třeba čekat až na oznámení rozhodnutí ve věci důchodu. Uplatnění námitky je podmínkou, aby se v případě trvající nespokojenosti mohl pojištěnec domáhat později nápravy u soudu.

Jde o období, kdy pojištěnec neodvádí pojistné, přesto se mu však toto období započítává při stanovení výše důchodu i pro účely stanovení nároku na důchod jako doby pojištění. To však platí u starobního důchodu pod podmínkou, že občan získal za život minimálně jeden rok (tj. 365 dnů) doby pojištění na základě výdělečné činnosti. Náhradními dobami např. jsou:

• doba péče o dítě,
• doba péče o osobu bezmocnou, doba péče o osobu bezmocnou nebo závislou na pomoci jiné osoby,
• doba pobírání plného invalidního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
• doba studia do 31. prosince 2009,
• doba výkonu vojenské služby.

Náhradní doby se nezapočítávají do 18 let věku a většina z nich se započítává při stanovení výše důchodu nebo při stanovení nároku na důchod jen z 80 % jejich délky.

V prvních 14 kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu, kterou vyplácí zaměstnavatel. Náhrada mzdy náleží jen v době trvání pracovního vztahu a za podmínky, že je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění v tom dni, od kterého je mu uznána dočasná pracovní neschopnost. Náhrada mzdy je poskytována za pracovní dny, ne za dny kalendářní.   V případě nařízené karantény náleží náhrada mzdy od prvního pracovního dne. Vypočítává se z průměrného výdělku sníženého podle redukčních hranic a její základní výše činí 60 % tohoto výdělku. Zaměstnavatel může poskytnout vyšší náhradu mzdy – až do výše průměrného výdělku. Náhrada mzdy v základní výši je „čistým“ příjmem, nepodléhá zdanění ani odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatel má oprávnění kontrolovat, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti dodržuje režim dočasně práceneschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Náhradu mzdy může zaměstnavatel snížit nebo nevyplatit zaměstnanci, který léčebný režim v těchto bodech porušil. Za stejných podmínek náleží zaměstnanci, jenž pracuje na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, v období prvních 14 kalendářních dní trvání dočasné pracovní neschopnosti náhrada odměny z dohody. Za tím účelem musí být u tohoto zaměstnance předem rozvržena pracovní doba. Náhradu mzdy upravuje zákoník práce.

► (zákon č. 262/2006 Sb.)