Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Kvalifikační potenciál je zjišťován posudkovým lékařem při posouzení poklesu pracovní schopnosti. Kvalifikační potenciál představuje dosažené vzdělání, zkušenosti i znalosti a pracovní dovednosti posuzované osoby, získané v předchozích výdělečných činnostech včetně schopnosti se dál učit – rekvalifikovat se. Zdravotní postižení může vést k omezení schopnosti kvalifikační potenciál využívat. To může zapříčinit tak velký pokles pracovní schopnosti, že dojde ke vzniku invalidity.

Krizová pomoc patří mezi služby sociální prevence. Je určena osobám, jejichž zdraví nebo život jsou ohroženy a které svoji nepříznivou sociální situaci přechodně nemohou řešit vlastními silami. Tyto situace mohou mít velmi různorodý původ a mají také velmi odlišné projevy. Mohou je způsobit především různé hraniční situace jako např. úmrtí blízké osoby, sebevražedný pokus, násilné jednání jiné osoby, šikana nebo dlouhodobé působení stresu či nepříznivých podmínek. Za určitých podmínek či u psychicky více zranitelných osob ale mohou ke krizové životní situaci vést i události, které nejsou obecně vnímány jako takto závažné. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• poskytnutí ubytování,
• poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, ambulantní a pobytovou formou. Služba je poskytována bezplatně. Služba je jejím uživatelům poskytována na přechodnou dobu. Poskytování této služby je tak omezeno trváním nepříznivé sociální situace. Po odeznění naléhavých potíží a hlavních rizik nebo projevů (jako např. rizika, že dojde k pokusu o sebevraždu, k selhání zdravotních a psychických funkcí, že budou ochromeny veškeré sociální aktivity, kontakty osoby s jejím okolím nebo dojde ke ztrátě důležitých sociálních dovedností v důsledku ztráty sebedůvěry, snížení schopnosti koncentrace, nepřekonatelného strachu nebo obav apod.) lze v případě potřeby využít navazující podpůrné služby (sociální, zdravotní aj.). Služba ale na druhou stranu nepředstavuje jen jednorázovou podporu a jedinec je podporován až do doby, kdy není ohroženo jeho zdraví nebo život a kdy je schopen při řešení své situace využít i jiné zdroje pomoci než tuto sociální službu.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Nemocenské může být kráceno nebo odňato při porušení režimu dočasně práceneschopného pojištěnce (léčebného režimu) nebo při nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole tohoto režimu. Povinnost součinnosti zahrnuje zejména povinnost označit potřebnými údaji místo pobytu při dočasné pracovní neschopnosti. Nemocenské může být kráceno nebo odňato nejdéle na dobu 100 kalendářních dnů ode dne porušení léčebného režimu, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti. Krátit nebo odejmout lze nemocenské i v případě, že už bylo vyplaceno. Vyplacené částky nemocenského se pak považují za přeplatek na dávce, který je pojištěnec povinen uhradit plátci dávky (Územní správě sociálního zabezpečení) . Způsob krácení nemocenského není výslovně upraven, může jít o procentní i pevnou částku. O krácení nebo odnětí nemocenského rozhoduje orgán nemocenského pojištění. Krátit nebo odejmout nemocenské je možné pouze do jednoho roku ode dne, kdy došlo k porušení léčebného režimu nebo k nesplnění povinnosti součinnosti. Lhůta jednoho roku neplyne po dobu řízení o krácení nebo odnětí nemocenského a po dobu řízení o žalobě.

Evropská unie nemá za cíl různorodé národní sociální systémy sjednotit, ale zajišťuje pouze koordinaci systémů sociálního zabezpečení, která je založena na čtyřech pravidlech – rovné zacházení s migrujícími občany, export dávek, jedno pojištění občana při působení ve více státech a sčítání dob pojištění, které občané získají během pohybu po EU. Koordinačními nařízeními jsou právní předpisy EU, které byly za tímto účelem přijaty. Konkrétně jde o nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 987/2009. Nařízení jsou závazná v celém rozsahu a jsou přímo použitelná ve všech členských státech. Není tedy třeba je převádět do vnitrostátních právních předpisů a v případě rozporu s národním právem se přednostně uplatní tato nařízení.

►(nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 883/2004 a 987/2009)

Ve vztahu k Evropské unii vychází koordinace sociálního zabezpečení z práva občanů na volný pohyb, které je základní svobodou evropských občanů a důležitým prvkem vnitřního trhu EU. Proto mají členské státy povinnost poskytnout v oblasti sociálního zabezpečení všem občanům ze členských států EU stejná práva jako vlastním občanům. Systémy sociálního zabezpečení jednotlivých členských států nejsou v EU sjednoceny, tj. neexistuje jednotný evropský sociální systém, ale stát od státu se od sebe odlišují co do druhů a výše sociálních dávek, sazeb pojistného, kategorií pojištěných osob apod. Při uplatnění národního sociálního zabezpečení na evropské občany však musejí členské státy respektovat unijní pravidla a principy, které jsou stanoveny v koordinačních nařízeních EU. Mezi základní principy koordinace sociálního zabezpečení patří: princip rovného zacházení, princip použití/aplikace právního řádu jediného státu, princip sčítání dob pojištění a princip zachování nabytých práv. Koordinace sociálního zabezpečení se vztahuje i na státy Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Lichtenštejnsko, Island) a Švýcarsko. Koordinace sociálního zabezpečení probíhá i ve vztahu k zemím mimo EU/EHP, a to uzavřením mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení,
které jsou založeny na obdobných principech jako evropská koordinace.

Kontrolní lékařská prohlídka ověřuje, zda přetrvává dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a jeho důsledky opravňující osobu k pobírání některé dávky sociálního zabezpečení. Již přiznaný invalidní důchod tak může být na základě výsledku kontrolní lékařské prohlídky odebrán nebo může být snížena jeho výše z důvodu snížení stupně invalidity. To platí obdobně i pro nárok na jiné dávky podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (například příspěvek na péči nebo průkaz osoby se zdravotním postižením). Prohlídku provede posudkový lékař  Institutu posuzování zdravotního stavu  v době stanovené při předcházející lékařské prohlídce nebo na základě podnětu jiného orgánu nebo pokud jsou zjištěny skutečnosti, které by mohly být pro rozhodnutí významné.

Lékaři orgánů nemocenského pojištění provádějí u ošetřujícího lékaře kontrolu správnosti posuzování zdravotního stavu, dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování. Dále kontrolují správnost vedení a úplnost zdravotnické dokumentace a plnění povinností ošetřujících lékařů při tomto posuzování. Kontrola posuzování dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování se uskutečňuje v ordinaci ošetřujícího lékaře nebo na pracovišti  Institutu posuzování zdravotního stavu,   zpravidla za osobní účasti posuzované osoby. Lékař orgánu nemocenského pojištění může určit, ve kterých případech není nutná přítomnost posuzované osoby. Pro kontroly posuzování dočasné pracovní neschopnosti se stanovuje harmonogram nejméně na dobu tří měsíců. Frekvence řádných (plánovaných) kontrol posuzování dočasné pracovní neschopnosti není jednotná a řídí se průměrným stavem práceneschopných v evidenci lékaře, průměrnou délkou trvání a častým opakováním dočasné pracovní neschopnosti. Mimořádné kontroly se provádějí v individuálních případech, např. na podnět zaměstnavatele či zdravotní pojišťovny. Kontroly potřeby ošetřování jsou pouze mimořádné. O mimořádných kontrolách je orgán nemocenského pojištění povinen vyrozumět ošetřujícího lékaře nejméně dva pracovní dny přede dnem kontroly. O kontrole učiní lékař orgánu nemocenského pojištění zápis, který předá ošetřujícímu lékaři. Pokud orgán nemocenského pojištění kdykoliv v průběhu dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování zjistí, že nejsou důvody pro její další trvání, rozhodne o jejím ukončení, jestliže ji neukončil ošetřující lékař. Nejpozději 30 dnů před koncem podpůrčí doby zhodnotí ošetřující lékař spolu s lékařem orgánu nemocenského pojištění zdravotní stav a dosavadní průběh onemocnění práceneschopného. Pokud zjistí, že pojištěnec nebude uznán práceschopným před ukončením podpůrčí doby, doporučí mu, aby si požádal o invalidní důchod nebo o prodloužení výplaty nemocenského.

Kontaktní centra patří mezi služby sociální prevence. Jsou určena osobám ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených s užíváním návykových látek. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• sociálně terapeutické činnosti,
• pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
• a poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantně, případně také terénní formou. Jde o nízkoprahovou službu, která je poskytována bezplatně.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Úkolem  Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) je posuzovat prostřednictvím svých posudkových lékařů: invaliditu a stupně invalidity, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost. Dále IPZS) posuzuje stupeň závislosti osoby pro účely příspěvku na péči, zda má někdo nárok na status osoby zdravotně znevýhodněné a zdravotní stav osoby pro účely poskytnutí příspěvku na mobilitu a na zvláštní pomůcku nebo pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Zdravotní stav se posuzuje pro jednotlivé oblasti rozdílně, takže zdravotní postižení, které splňuje zdravotní podmínku pro přiznání jedné dávky, nemusí odpovídat přiznání jiné dávky. Pro oblast nemocenského pojištění posuzují zdravotní stav ošetřující lékaři, úkolem IPZSv této oblasti je: posuzovat pracovní schopnost dočasně práceneschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby, kontrolovat posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři, ukončovat dočasnou pracovní neschopnost ve zvláštních případech stanovených zákonem. V některých případech má IPZS kompetenci k udělení souhlasu, aby si pojištěnec v době dočasné pracovní neschopnosti mohl volit dobu vycházek podle aktuálního zdravotního stavu. Další úkoly má IPZS při komunikaci se zahraničím v rámci koordinace sociálního zabezpečení. Vždy platí, že IPZS pouze posuzuje zdravotní stav a nevydává rozhodnutí v dané věci. To vydává příslušný orgán na základě tohoto posudku a jiných skutečností. Odvolat se nelze proti samotnému posudku, ale v případě nesouhlasu s posudkem je třeba napadnout až rozhodnutí vydané na základě posudku, a to v souladu s poučením o možnostech odvolání, které je vždy obsaženo v rozhodnutí.

Karanténa je nařizována osobám podezřelým z nákazy s cílem zabránit dalšímu přenosu infekčního onemocnění. Karanténou se rozumí oddělení osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních osob a její následné lékařské vyšetřování v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit. V době nařízené karantény náleží zaměstnanci náhrada mzdy již od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti, od 15. dne náleží pojištěnci nemocenské.