Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Nácvikem soběstačnosti (v právní úpravě je používáno označení „nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění“) se rozumí jedna z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost zahrnuje např. tyto úkony přispívající k sociálnímu začlenění: nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů, nácvik péče o domácnost (péče o oděvy, úklid, drobné údržbářské práce, chod kuchyně, nákupy), nácvik péče o děti, nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům, například vlastnoručního podpisu apod.

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Modrá karta vydaná Českou republikou je povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Cizinec, který má modrou kartu, je oprávněn pobývat na území ČR a zároveň pracovat na pracovním místě, na které byla modrá karta vydána, případně toto místo za definovaných podmínek měnit. O modrou kartu může žádat pouze cizinec s minimálně ukončeným vysokoškolským vzděláním nebo vyšším odborným vzděláním, pokud studium trvalo aspoň tři roky. Vhodná pracovní místa pro tento typ pobytu v ČR a kontaktní údaje zaměstnavatelů jsou k nalezení na internetu v centrální evidenci volných pracovních míst. K žádosti o modrou kartu cizinec dokládá uzavřenou pracovní smlouvu. Žádost o modrou kartu lze podat na zastupitelském úřadě České republiky v zahraničí. Případně ji lze podat na pracovišti Ministerstva vnitra ČR, a to pokud zde již cizinec pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů či na povolení k dlouhodobému pobytu nebo je držitelem modré karty vydané jiným členským státem EU a žádost podá ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne vstupu na území. Žádost musí podat osobně na formuláři, který je dostupný na internetu. Bližší informace lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva vnitra ČR.

Minimální měíční výše vyměřovacího základu, která slouží pro stanovení minimální měsíčí výše odvedeného pojistného na důchodové pojištění u osoby samostatně výdělečně činné, která má tuto činnost jako činnost hlavní, činí pro rok 2022 částku 9 728 Kč. Pokud by tedy takové osobě samostatně výdělečně činné vyšel vyměřovací základ za rok 2021 nižší, než je tato částka, musí přesto odvést pojistné z takto stanoveného minimálního vyměřovacího základu pro rok 2021, konkrétně ve výši  2 841 Kč.

Minimální důchod není v zákonech výslovně stanoven, ale jeho výši lze odvodit pro každý rok (pro rok 2022 činí 4 670 Kč). K této hodnotě lze dojít na základě jednoduchého výpočtu. Výše důchodu se určí součtem základní výměry a procentní výměry důchodu. Výše základní výměry důchodu je stanovena pevnou částkou (pro rok 2022 je to 3 900 Kč). Procentní výměra důchodu je stanovena jako 1,5 % výpočtového základu za každý rok doby pojištění, takže je u každého vypočtena individuálně. Minimálně však musí činit 770 Kč, a to i pokud vychází u některé osoby jako nižší. Jestliže tedy mluvíme o starobních důchodech (s výjimkou polovičního důchodu) a invalidním důchodu, nelze pojištěnci vypočítat důchod pod 4 670 Kč.

Migrací se rozumí přemísťování osob mezi státy z různých důvodů, např. za prací, studiem. Z pohledu Evropské unie lze rozlišovat přeshraniční migraci v rámci zemí EU, kterou umožňuje jedna ze základních svobod vnitřního trhu, tedy volný pohyb osob, resp. pracovníků EU, a dále migraci vně hranic EU. Migrující osobou se rozumí člověk, který se přemísťuje mezi státy. Přeshraniční migrace má dopady na práva migrujících osob mimo jiné v oblasti sociálního zabezpečení. S tím je spojeno riziko střetu právních řádů více států, zejména otázka, kde má být osoba pojištěna a kde jí vznikne nárok na dávku. Z tohoto důvodu existuje v EU koordinace systémů sociálního zabezpečení, která prostřednictvím koordinačních nařízení uvedené situace řeší. Ve vztahu k migraci se zeměmi mimo EU/
EHP jsou uzavírány mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení.

Mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení je dokument uzavíraný mezi dvěma státy za účelem ochrany migrujících osob a jejich rodinných příslušníků. Je obvykle založen na principech: rovnost nakládání, příslušnost k právním předpisům jednoho státu, sčítání dob pojištění potřebných pro nárok na dávku a výplata (export) dávek. Může se vztahovat na více či méně oblastí sociálního zabezpečení, např. důchody, vysílání pracovníků, zdravotní pojištění či jiné. Smlouvy provádějí národní instituce, které odpovídají za danou oblast.

Maximální roční vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení omezuje výši ročního vyměřovacího základu, ze které je možné odvádět pojistné. Zákonem je stanoven jako 48násobek průměrné měsíční mzdy, pro rok 2022 je to částka 1 867  728  Kč za rok. Pokud má v daném roce pojištěnec vyšší výdělek, z částky nad tuto hranici se pojistné neodvede.

Viz peněžitá pomoc v mateřství.

Institut posuzování zdravotního stavu  (IPZS) vydává posudky o zdravotním stavu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, sociálních služeb pro účely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a pro účely zaměstnanosti (ve věci statusu osoby zdravotně znevýhodněné). V nemocenském pojištění má IPZS  zejména roli kontrolní – kontroluje posuzování dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři. IPZS  působí v rámci organizace Územní správy sociálního zabezpečení,   České správy sociálního zabezpečení a na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Posudkovou činnost vykonávají především posudkoví lékaři v rámci Územních správ sociálního zabezpečení, posudkoví lékaři v rámci České správy sociálního zabezpečení a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. IPZS vydává ve všech oblastech působení vždy jen posudek o zdravotním stavu, nikoliv rozhodnutí o dávce samotné (nebo případně rozhodnutí o zdravotním průkazu). Rozhodnutí vydává orgán sociálního zabezpečení, který si posudek u IPZS vyžádal jako podklad pro rozhodnutí. Pokud posuzovaná osoba s posudkem zdravotního stavu nesouhlasí, může se odvolat prostřednictvím orgánu, který vydal rozhodnutí na základě posudku. Zdravotní stav je pak posuzován znovu, tentokrát však jiným posudkovým orgánem. Pokud někdo nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání či s rozhodnutím o námitkách, může podat žalobu o přezkoumání k soudu. Žalobu je však třeba podat až po ukončení odvolacího řízení nebo námitkového řízení u invalidních důchodů.

Viz režim dočasně práceneschopného pojištěnce.